Rozhovor s Radkem Vévodou, hlavním trenérem kategorií U13 a U14 a metodikem klubu

Ahoj Radku, gratuluji k úspěchu – postupu do extraligy U14. Co podle tebe bylo nejdůležitějším faktorem, který vedl k tomuto úspěchu? Byla to týmová soudržnost, tvrdá práce na trénincích, nebo něco jiného?

Díky. Za každým úspěchem je hodně úsilí, které tomu musí předcházet. A tohle je doufám jen malý krůček na jejich basketbalové cestě. S kluky jsem začal pracovat loni v květnu. Musím říct, že kluci tvoří dobrou partu, což bylo znát hned od začátku. Kluci přistoupili velmi odpovědně k letní přípravě, soustředění a přípravnému turnaji. To si myslím, že bylo určující na začátku sezóny, kdy se nám velmi povedli první dvě utkání a od té doby jsme se vezli na vítězné vlně. Na trénincích panovala dobrá nálada a chuť se zlepšovat. 

Jak bys zhodnotil dosavadní vývoj týmu v této sezóně? Co se vám nejvíce podařilo a na čem je ještě potřeba zapracovat?

Myslím si, že kluci udělali velký posun v přístupu k obrannému aspektu hry. Po taktické stránce už mnohem lépe zvládají principy odstupované osobní obrany a v hodně utkáních jsme díky zvýšenému úsilí ("agresivní obraně") dostávali soupeře pod tlak, ze kterého jsme pak těžili. Naopak na útočné polovině jsme hodně pasivní, máme tam málo pohybu, ať už s míčem a nebo bez a hodně spoléháme na individuální dovednosti některých kluků, kteří nás zde táhnou. Takže na útočnou polovinu musíme vnést více pohybu, zaměřit se na pohyb míče a hrát zkrátka více týmově. V obraně musíme věřit principům, které jsme si nastavili a pak je to už jen o ochotě dřít.

Jaký herní styl preferujete a snažíte se ho v týmu zavádět?

Chceme hrát rychlý, dynamický basketbal s důrazem na aktivní obranu a rychlý protiútok. Zároveň se snažíme kluky vést k tomu, aby se nebáli být kreativní a rozhodní v situacích 1 na 1. V útoku pracujeme na dobrém spacingu a pohybu bez míče, aby si hráči zvykli hrát inteligentní basketbal, kde každý ví, co má dělat.

Jaké jsou hlavní rozdíly v trénování hráčů kategorie U13 a U14? V čem se nejvíce liší jejich potřeby a přístup k tréninku?

U13 je ještě hodně o základních dovednostech a individuálním rozvoji – klademe důraz na techniku driblinku, střelby, přihrávek a pohyb bez míče. U14 už přechází k více taktickým věcem, učí se číst hru a reagovat na různé herní situace. Také se zvyšuje důraz na fyzickou připravenost, protože tempo zápasů se zrychluje. Rozdíl je i v psychice – u U14 už hráči začínají více chápat odpovědnost za týmový výkon, což je skvělý posun.

Jak se svými asistenty motivujete kluky k neustálému zlepšování a k tomu, aby na sobě pracovali i mimo organizované tréninky?

Snažíme se s nimi mluvit. Dávat jim zpětnou vazbu na čem musí pracovat a návod jak toho docílit. Chceme, aby pochopili, že nezáleží jen na tom, jak na sobě pracují na trénincích, ale i na tom jak tráví svůj volný čas.

Jakou roli v tréninkovém procesu hrají rodiče? Jak mohou nejlépe podpořit své děti v basketbalovém rozvoji?

Rodiče hrají velkou roli, hlavně v tom, jak děti motivují a jaký k basketbalu vytváří vztah. Nejlepší podpora je pozitivní přístup, tedy chválit snahu a bojovnost, ne jen výsledek. Důležité je také vést děti k samostatnosti, aby si samy uvědomovaly, že pokud chtějí být lepší, musí na sobě pracovat. Velmi si vážím rodičů, kteří kluky podporují nejen na zápasech, ale třeba i tím, že si s nimi jdou ven házet na koš nebo je motivují ke zdravému životnímu stylu.

Jaké jsou vaše cíle pro zbytek sezóny a co byste si přáli, aby si hráči z této sezóny odnesli do budoucna?

Hrát v extralize znamená příležitost poměřovat se s těmi nejlepšími v republice. Věřím, že to pro kluky bude skvělá zkušenost, která je může zase posunout o pomyslný stupínek dál. Zápasy jsou vypjatější, hraje se s větším nasazením a s tímto větším tlakem se kluci učí vyrovnávat. Pokud si z této sezóny odnesou to, že tvrdá práce vede k úspěchu a že se nikdy nemají bát silnějších soupeřů, pak jsme odvedli dobrou práci.

Díky za rozhovor a přejeme hodně dalších úspěchů!